Pomník G. I. Pimonoviče

Kraj: Plzeňský

Okres: Plzeň - jih

GPS souřadnice: 49.5214222N, 13.7312872E

Pomník G. I. Pimonoviče naleznete zde: https://mapy.cz/s/kenadesona

Dnes vás zavedu k pomníku G. I. Pimonoviče, který stojí v lese jen kousíček od Formanské cyklostezky na Smoliveckým potokem.

Tlapkal jsem po zpevněné asfaltové silničce. Nad kebulí se mi honili kámoši Mračouni s kamarádem Puňťou a vypadalo to, že co chvíli sprchne. Ale já se deště nebál. Věštil jsem jen malou přeháňku. A ta mne od mých průzkumných toulek nemohla odradit.

Tlapkal jsem z mírného kopečka. Po levé tlapce jsem měl louku, po pravé tlapce les. Už jsem byl skoro pod kopcem, když jsem po své pravé tlapce zmerčil ceduli ukazující doprava.

Jen co jsem ceduli zmerčil, kopnul jsem do vrtule, opustil jsem zpevněnou silničku a už jsem svištěl měkoučkou lesní cestou plnou loužiček do útrob lesa. Prosvištěl jsem zatáčkou, když se přímo přede mnou ukázal les. Les, který jsem nepoznával. Dosvištěl jsem do míst, kde ještě na jaře byly všude kam očadlo dohlédlo ležící stromy a ořezané větve. Ale dnes, to byla jiná. Les byl krásně uklizen. I lesní cesta po které jsem tlapkal se od mé poslední návštěvy změnila. A to k lepšímu. Tedy alespoň pro mne.

Neutlapkal jsem krok, aby se mi tlapka nezabořila do bahýnka. Neprosvištěl jsem louží, abych si nesmočil kolena. Prosvištěl jsem několik louží, mnohokrát jsem protlapkal bahýnkem když mi štěkl super nápad. P kolena od bahýnka, s kožíškem důkladně zmáčeným, rozhodl jsem se, že bych si mohl pohrát se ségruší.

Jen párkrát jsem ségruši naznačil a ona se ke mne přidala. Svištěl jsem slalom mezi stromy, svištěl jsem bahýnkem. Jen co jsem měl suchý jazyk, hupsnul jsem do louže. A to pořádně. Z výšky vyšší než vysoké vyskočil jsem do vzduchu a padnul do louže, jen to mlasklo. Vodička byla všude. I na člobrdici.

To se ví, nejdříve se člobrdice zamračila, ale když viděla mou radost a radost ségruše, rozhodla se nezlobit. Také ovšem rozhodla, že v nejlepším je nejlepší přestat a pokračovala lesní cestou dál.

Co se dalo dělat? Musel jsem tlapkat také. Štěknul jsem na ségruši a vyrazil jsem kupředu. V mžiku jsem měl velení ve svých tlapkách, v mžiku jsem se protahoval mezi padlými stromy. Přetlapkal jsem potok, vytlapkal jsem kopeček a než jsem se nadál, stál jsem uprostřed lesa a valil jsem očadla.

Po mé pravé byl hluboký les. Po mé levé tlapce, to byla jiná. Po mé levé tlapce bylo tolik hub, že bych je nespočítal. Rostly pod vysokými stromy a hrdě se i ukazovaly. Za houbami, v dálce ne moc daleké, byly popadané stromy. A mezi tím vším stál on. Pomník G. I. Pimonoviče, ke kterému mne navedla cedule z Formanské cyklostezky. Stál tam, hrdě mezi větvemi padlého stromu a nic mu nebylo. Stál přesně tak jak pamatuji ze své poslední návštěvy. Jen okolí se mrňousek změnilo.

Tip na blízkou restauraci

Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat místo kde se nabaštit, zastavte se v hospůdce Na Faře v blízké obci Vrčeň. V hospůdce nejen skvěle vaří, ale točí i osvěžující malinovku.