Přírodní park Pod Štědrým

 

 

 

Dnes vám štěknu o tom, jak jsem si svištěl přírodním parkem Pod Štědrým a kontroloval, zda je vše tak, jak má být. Obsvištěl jsem všechna svá oblíbená místa a spolu se ségruší  jsem si užil spoustu legrandy.

Jen co člobrdice ráno pronesla, že musí zabalit a vyrazíme na Šumavu, byl jsem k nezastavení. Kontroloval jsem, zda mi balí vše, co nutně potřebuji, kontroloval jsem, zda má pro mne dostatek hraček a nakonec mi doštěklo, že jen tak vyrazit stejně nemohu. Že musím zkontrolovat svá oblíbená místečka, když tu ták dlouho nebudu. Byl jsem tak rozjařený, že člobrdici brzy došlo, že se mnou musí vyrazit na prochajdu, jinak že na Šumavu bude cesta dlouhá.

Jen co jsem byl oblečen, vyrazil jsem zavřenými dveřmi vstříc novému dobrodružství. Vyrazil jsem ták rychle, že padla rána, jakou jsem dlouho neslyšel. Dokonce i hvězdičky jsem viděl. Nakonec se však dveře otevřely a já byl na zahradě. Netrvalo dlouho a byl jsem za zahradou. Svištěl jsem mne moc dobře známou loukou s větrem v kožíšku a radostí v celém mém já.

Přesvištěl jsem louku, prosvištěl jsem kolem rybníku, mrknul na kámoše koně, a než jsem se nadál, stál jsem na hrázi rybníku Na Samotách. To se ví, kamarád Puňťa, který mne doprovázel na obloze, mne nemusel dlouho pobízet. Než ke mne člobrdice přišla, už jsem plaval ve vodě. To vám štěknu, kamarádi, vodička nebyla nejteplejší. Ale jak osvěžila. Osvěžila mne tak, že jsem se musel zahřát. A jak se zahřát lépe, než hraním se ségruší?

Ještě že mám ségruši, která je pro každou špatnost. Jen co viděla mou radost, nenechala se dlouho pobízet a už jsme blbli na louce, kde kvetlo tolik pampelišek, že louka byla žlutější než žlutá. Všude, kam očadlo dohlédlo, kvetla pampeliška. Na pampeliškách jsem merčil čmeldy i včelky, motýly i brouky. Na louce bylo tolik života, že bylo co pozorovat.

Lítal jsem po louce s větrem o závod. Užíval jsem si života na louce, užíval jsem si blbnutí se ségruší, když najednou louka skončila a já byl v lese. V lese hlubším než hlubokém, kde kamarádi ptáčci pěli tak krásný koncert, že jsem musel zpomalit, abych si jej pořádně užil.

Neužíval jsem si pouze koncert kamarádů ptáčků. Užíval jsem si stín vysokých stromů, prohlížel jsem si zelené mechy pod stromy. Kamarád Puňťa co chvíli prosvítil svým paprskem les, který každým Puňťovým pohlazením vypadal jinak. Tolik barev v lese jsem dlouho neviděl.

Svištěl jsem měkoučkou lesní cestou hlubokým lesem. Co chvilku jsem zasvištěl slalom mezi stromy, které rostly u cesty. Co chvilku jsem prosvištěl louží a vyláznil se v super bájo voňavém bahýnku. Vždyť přeci před cestou do neznáma musím mít kožíšek tak čisťounký, že kdo mne potká, ten na setkání se mnou nezapomene.

Než jsem se nadál, tlapky mne zanesly do Krakonošova, na mé druhé oblíbené zastavení při svištěním přírodním parkem Pod Štědrým. Zde mne přivítalo borůvčí, které již pomalu rašilo a vítalo příchozí jaro. Bar pro místní kámoše byl již dávno uklizen a zaletněn. Jen sůl tu mí kamarádi měli.

Od Krakonoše jsem se vydal ke studánce. Prosvištěl jsem hluboký les, neminul jsem jedinou hlubokou loužičku. Než jsem se nadál, byl jsem u studánky. Stál jsem u studánky pod vysokým smrkem a nestačil jsem valit očadla. Vodička z ní jako v zimě nevytékala, ale i tak byla studánka vodičky plná. I tady bylo vše tak, jak má být. Spokojeně jsem se rozvištěl přes podmáčenou louku zpět k rybníku Na Samotách. To se ví, musel jsem se zbavit i toho nejmenšího bahýnka, které mi v kožíšku zůstalo, abych na Šumavě nebyl za bahňáka.

Po důkladné koupeli, několika klacíkových aportkách a zbavením ségruše i posledních zlobivých sil, vyrazil jsem k domovu. Má oblíbená místečka jsem měl v merku a mohl jsem vyrazit vstříc novým dobrodružstvím. A že to dobrodružství byla, no jé je. Vždyť jsem se o ně také pomalu dělil na svém Instagramu @tulaccinacestach. 

 

Tip na blízkou restauraci

 

Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat místo kde se nabaštit, zastavte se v hospůdce Na Faře v blízké obci Vrčeň. V hospůdce nejen skvěle vaří, ale točí i osvěžující malinovku.