U dvanácti měsíčků

Kraj: Plzeňský

Okres: Klatovy

GPS souřadnice: 49.3431858N, 13.5552286E

Odpočinkové místo najdete přibližně v těchto místech: https://mapy.cz/s/fopabepuke

Dnes vás zavedu na další místo, které jsem objevil v pohádkovém lese nedaleko Nalžovských hor. Místo, o kterém vám dnes štěknu je jako z pohádky O dvanácti měsíčkách. Jen na měsíčky jsem na místě nenarazil. Asi byli zrovna někde na výletě.

Tlapkal jsem hlubokým lesem. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké jehličnany. Pod jehličnany rostly keře a květiny a dokonce i borůvčí a místy i mech. Tlapkal jsem pohádkovou přírodou a nebyl jsem sám. Kromě člobrdice mne doprovázeli i včelky a motýli, kteří pilně opylovávali místní rostliny. Z oblohy mne pozoroval kamarád Puňťa a svými paprsky rozzařoval hluboký les. Tlapkal jsem nádherným hlubokým lesem, do kroku mi pěli kamarádi ptáčci ty nejkrásnější písně a já byl rád, že se mohu toulat pohádkovým lesem. Lesem částečně mi známým. Dnes jsem však zkoumal místa, na která mne tlapky nikdy předtím nezanesly.

Tlapky mne nesly hlouběji a hlouběji do lesa. Čím hlouběji v lese jsem byl, tím rychleji jsem tlapkal. Čím rychleji jsem tlapkal, tím byl les hustší a hustší. Najednou, zničehonic, jsem se přistihl jak svištím hlubokým lesem po měkoučké lesní cestě neznámo kam. Svištěl jsem rychleji než rychle a cesta mi šla krásně od tlapek. Svištěl jsem ták rychle, až se mi za tlapkami prášilo. Svištěl jsem ták rychle, že jsem měl brzy v tlapkách mírný kopeček.

Jen co sem měl v tlapkách mírný kopeček, celé mé já se zastavilo. V dálce ne moc daleké, po mé pravé tlapce ve stínu vysokých stromů zmerčil jsem něco, co jsem jaktěživ nezmerčil. Po mé pravé tlapce, jen pár krůčků přede mnou, ve stínu vysokých stromů uprostřed hlubokého lesa zmerčil jsem kamenný stůl a dvanáct kamenných stoliček.

To se ví, jen co jsem tajemné místo uprostřed hlubokého lesa zmerčil, chtěl jsem se vypravit na průzkum. Jenže kebule celé mé já zastavila. Štěkla mi, že by tam mohl někdo být. Ale kdo, to už mi neštěkla.

Napjatější než napjatý tlapkal jsem pomalu a obezřetně jen dva krůčky před člobrdicí kupředu, vstříc tajemnému stolu. Tlapka pomalu střídala tlapku. Čím blíže k tajemnému posezení jsem byl, tím pomaleji jsem tlapkal. Čím pomaleji jsem tlapkal, tím více jsem se krčil. Už jsem si vláčel bříško skoro po zemi, když jsem dotlapkal ke stoličce v čele stolu.

Prohlédl jsem si stoličku, prohlédl jsem si stůl. Nezmerčil jsem ani živáčka. To mi dodalo odvahy a mohl jsem se vydat na průzkum. Pomalu a vzpřímeně tlapkal jsem kupředu. Obtlapkal jsem stoličky, obtlapkal jsem stůl. Po člobrdech a pohádkových postavách nebylo nikde ani památky. Snad jen hluboký les prozářený paprsky kamaráda Puňti dodávaly místu pohádkovou, ba až tajemnou, atmosféru.

Tip na ubytování

Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, podívejte se na web https://www.e-pobyty.cz/ a vyberte si ubytování dle vašich požadavků.