Bunkr H-40/5/A-160

 

Dnes vás zavedu k bunkru, který jsem objevil uprostřed malého remízku v podhůří Šumavy.

Byl krásný zimní den. Mrzlo až praštělo, na obloze zářil kamarád Puňťa a mne se ták nechtělo být doma, že jsem přemluvil člobrdici k výletu. V mžiku jsem byl v Toyoťákovi a než sem se nadál, už jsem se ségruší vyskakoval z Toyoťáka na malém parkovišťátku na místě, které jsem nepoznával.

Jako zdatného průzkumníka mne neznalost místa nemohla zaskočit. Jen co se mé tlapky dotkly země, zvedl jsem famfrňák k obloze, zhluboka jsem se nadechl a v mžiku už jsem tlapkal do kopečka po namrzlé silničce vstříc novému dobrodružství.

Tlapkal jsem do kopečka pomaleji než pomalu. Byl jsem na vodítku a doufal jsem, že nebude dlouho trvat a budu volný jako pták a budu moct svištět cestou necestou neznámo kam. Mé přání se opravdu brzy splnilo. Jen co jsem dotlapkal na kopeček a svět jsem měl jako na tlapce, zmerčil jsem polní cestu s mou oblíbenou kulatou cedulí s červeným ohraničením a autíčkem uprostřed.

Jen co jsem cestu zmerčil, kopnul jsem do vrtule a svištěl kupředu s větrem o závod. Tlapky mi klouzaly na namrzlé cestě, na zamrzlých loužích klouzalo celé mé já. Ale ani zmrzlé louže, ani namrzlá cesta mne nemohly zastavit. Já jsem svištěl kupředu kochajíc se výhledem až k prvnímu remízku.

Tlapkal jsem pomalu po namrzlé cestě kolem remízku a celé mé já tušilo, že jsem blízko velkému objevu. Co objevím, to jsem netušil, ale že to bude velký objev, to jsem věděl hned. Jen velké objevy cítím i v posledním chloupku v kožíšku. Jen u velkých objevů mi tlapky nedovolí svištět. A tohle byl přesně ten případ.

Tlapkal jsem pomalu kupředu s očadly, ušadly i famfrňákem v pohotovosti. Ušadla slyšela nezvyklé ticho. Očadla merčila parádní výhled. Famfrňák větřil pořádný mráz. Tlapkal jsem stále kupředu a začínal si myslet, že tentokrát se kožíšek mýlí, když jsem po své pravé tlapce zmerčil tajemnou pěšinku vedoucí napříč remízkem.

To se ví, jen co jsem pěšinku zmerčil, zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a pomalými rozvážnými kroky vydal jsem se na průzkum. Tlapkal jsem pomaleji než pomalu a obezřetnější než obezřetně. Dělal jsem kroky delší než dlouhé a všechny smysly jsem měl na stopkách.

Utlapkal jsem jen pár kroků, když se pěšinka stočila a já za zatáčkou po mé levé tlapce zmerčil malé okénko. To vám štěknu kamarádi, já se ták leknul, až jsem si sednul. Jak jsem si sednul na zmrzlou zem, v mžiku jsem opět vyskočil. Když jsem stál na všech čtyřech a nevěděl jsem, co si mám myslet, obezřetnými kroky vrátil jsem se zpátky k člobrdici.

Jen chvilku mi trvalo, než jsem člobrdici nasměroval na pěšinku vedoucí do remízku. Delší chvilku mi trvalo vysvětlit ségruši, že musí být opatrná. Pomalými a rozvážnými kroky vracel jsem se zpátky k okénku zvědav, co mi k mému objevu člobrdice poví.

Jen co člobrdice okénko zmerčila a zmerčila můj výraz, zkameněl jí obličej. Pověděla mi, že jsem objevil bunkr, ale že jí můj výraz vůbec nelíbí. Pověděla mi, že prý jestli větřím člobrdu, vydáme se zpátky na cestu.

Ale já jsem člobrdu nenavětřil. Navětřil jsem jen zvláštní vzduch a takovou divnou atmosféru, která mne nutila být pozorným a obezřetným. Když jsem věděl, že jsem na místě sám s člobrdicí a ségruší, vydal jsem se na důkladný průzkum. Pomalu, tempem tlapka tlapku mine, tlapkal jsem kolem bunkru. Objevil jsem další okénko a za dalším rohem objevil jsem propast. Tou se prý do bunkru vchází.

Po několika málo dalších krocích, byl jsem opět na mne ták dobře známé pěšince. V tu chvíli jsem kopnul do vrtule, skočil jsem pár dlouhých skoků a byl jsem v bezpečí na mne ták dobře známé cestě, odkud má jeden svět jako na tlapce.

To vám štěknu kamarádi, najít jen tak v přírodě bunkr, to je zážitek. Jenže když jsem na místě sám s člobrdicí nebo se ségruší navrch, tak se mi namístě moc nelíbí. Mám v kebuli jedno nemilé bunkrové setkání, mám v merku i bunkry, kde si jeden připadá, jako by byl na skládce. Proto kdykoli, když jdu s člobrdicí k bunkrům sám, nebo jdu k bunkru s člobrdicí i ségruší, do nitra bunkru nikdo z nás nechodí. To jen když nás doprovází ještě další člobrda, tak jen tehdy si troufnu do bunkru strčit famfrňák nebo vyslat člobrdici. Ale jinak ne.

 

Líbí se vám mé příběhy a rádi byste zažili můj výlet na vlastní kůži? Právě pro vás jsem připravil venkovní hru pro celou rodinu i partu přátel Tuláčkova stezka hlavolamů, kde vás čeká procházka nádhernou přírodou nebo městem a množství šifer a hlavolamů. Bližší informace o hře naleznete na webu https://stezkahlavolamu.cz/e-shop/c11

 

 

Tip na ubytování

 

Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, podívejte se na web https://www.e-pobyty.cz/ a vyberte si ubytování dle vašich požadavků.