Bunkr H-40/6/A-140

 

Dnes vás zavedu k bunkru, který jsem objevil na svých pošumavských toulkách.

Byl krásný zimní den. Lehce mrzlo, na obloze zářil kamarád Puňťa a všechno se lesklo pod námrazou. Tento krásný den jsem se toulal Pošumavím a pod fousky jsem si poštěkával, jak je tu krásně.

Chvilku jsem tlapkal hlubokým lesem, ve kterém kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy, koberce mechu a mnoho keříků a rostlinek. Chvilku jsem tlapkal po loukách a užíval jsem si výhledy. Tlapkal jsem nádhernou přírodou, pod fousky jsem si poštěkával, když mne tlapky zanesly do hlubokého lesa, kde se ségruší šili všichni čerti.

Jen co mne tlapky do hlubokého lesa zanesly, jen co začali se ségruší šít všichni čerti, začal jsem dělat se ségruší psí kusy. Chvilku jsem já naháněl ségruši, chvilku naháněla ségruše mne. Několikrát jsem se vydal svištět slalom mezi stromy, abych ségruši utekl, několikrát jsem se schoval za strom, abych na ségruši vyštěknul. Byl jsem v hlubokém lese, dělal jsem se ségruší psí kusy, když jsem zjistil, že se mi ségruše zatoulala neznámo kam.

To vám štěknu kamarádi, když mi štěklo, že se schovávám a nikdo mne nehledá, vydal jsem se hledat ségruši já. Vysvištěl jsem kopeček, obsvištěl jsem houštinu, když jsem najednou přeskakoval propast ne moc velkou, zato pěkně hlubokou.

Jen co jsem dopadl na všechny čtyři, zastavil jsem se a pomalu a obezřetně vracel jsem se k propasti. Utlapkal jsem jen pár kroků a byl jsem na místě. Byla tam. Nevelká díra vedoucí do země a ještě ohraničená kovovým rámem. Nic víc jsem však nenašel.

To se ví, můj objev mi nešel do kebule. Netušil jsem proč tam propast je, zato jsem věděl, že je propast pořádně nebezpečná. Obezřetně jsem se proto vydal od propasti na další průzkum. Tlapkal jsem jen chvilku, když houština skončila a já jsem zmerčil další díru, tentokrát vedoucí do kopce.

I díru jsem musel tlapkat prozkoumat. Byl jsem opatrnější než opatrný. Očadla, ušadla i famfrňák jsem měl v pohotovosti. Tlapka pomalu střídala tlapku. Čím blíže díře jsem byl, tím více mi to neštymovalo. Ale co to to je, to jsem ještě netušil. Pomalu jsem postupoval dál, když famfrňák navětřil chladný vánek. O pár krůčků dál očadla zmerčila betonovou zeď.

Pomalu a obezřetně tlapkal jsem kupředu. Tlapka střídala tlapku. Už jsem byl skoro u cíle, už mi chyběl snad jen krůček, když se odkudsi přiřítila ségruše a vyštěkla. V tu chvíli jsem se ták strašně lekl, až jsem si povyskočil. Jak jsem se lekl já, lekla se i ségruše a vzala tlapky na rameny. Rychle svištěla k člobrdici, která se jen smála opodál. Čemu se směje, bylo mi záhadou. Ale tahle záhada mohla počkat. Nejdřív jsem musel zjistit, co že jsem to vlastně objevil. Otočil jsem proto kebuli doprava a zmerčil jsem bunkr.

To vám štěknu kamarádi, mne se ták ulevilo. Snad jsem stál dál, snad jsem koukal z jiného úhlu, nevím. Ale z tohoto místa jsem jasně merčil na bunkr, zatímco zpoza rohu merčil jsem místo neznámé a tajemné.

Nyní už jsem věděl, co jsem objevil i čemu se člobrdice smála. Vždyť moc dobře vím, že bunkry nejsou nebezpečné. Také vím, že když budu před bunkrem, nic se mi nestane. Do bunkru, to mne jen tak někdo nedostane, ale k bunkru se podívám rád. Vždyť každý bunkr je jiný, každý jinak splývá s přírodou. A tento bunkr s přírodou opravdu hodně splývá. Jen ta díra v zemi je nebezpečná. Ale kdo ví, třeba jí brzy někdo zabezpečí.

 

Líbí se vám mé příběhy a rádi byste zažili můj výlet na vlastní kůži? Právě pro vás jsem připravil venkovní hru pro celou rodinu i partu přátel Tuláčkova stezka hlavolamů, kde vás čeká procházka nádhernou přírodou nebo městem a množství šifer a hlavolamů. Bližší informace o hře naleznete na webu https://stezkahlavolamu.cz

 

 

Tip na ubytování

 

Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, podívejte se na web https://www.e-pobyty.cz/ a vyberte si ubytování dle vašich požadavků.