Formanská stezka

 

Kraj: Plzeňský

 

Okres: Plzeň - jih

 

GPS souřadnice: 49.5236628N, 13.7282522E

 

Formanskou stezku naleznete zde: https://mapy.cz/s/lamesaroga

 

Dnes vám štěknu o Formanské stezce, kterou jsem se toulal v posledních dnech. Pevně věřím, že se vám článek bude líbit a kdo ví, třeba se jednou vydáte v mých stopách.

Myšlenka na výlet za humna se zrodila jednoho rána, když mi do ložnice nakouknul kamarád Puňťa. Když jsem však vytlapkal na zahradu, počasí bylo úplně jiné, než mi kamarád Puňťa sliboval. Nad kebulí se mi honili kámoši Mračouni a proháněli po obloze kamaráda Puňťu. Jenže já chtěl jít ven. Musel jsem vymyslet kudy kam. Nakonec vyhrála cesta do Dožic a výlet po Formanské stezce.

Jen co se mé tlapky dotkly zpevněné cesty, byl jsem k nezastavení. Rozsvištěl jsem se rychleji než rychle a svištěl jsem kupředu s radostí v kožíšku a s větrem o závod. Než jsem se nadál už jsem brzdil u mých kámošek kravek, u kterých jsem se rozhodl zastavit na kus štěku.

Štěk netrval dlouho a kámošky kravky jsem brzy opustil. Po několika málo krocích dotlapkal jsem ke kapli sv. Izidora. Prohlédl jsem si kapličku, pozdravil jsem se svatým Izidorkem pod stříškou kapličky, člobrdice schovala kamínek a už jsem svištěl se ségruší dál vstříc novému dobrodružství.

Svištěl jsem rychleji než rychle. Od mých tlapek se ozýval zvuk koňského klusání. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost se vrtěl radostí a já svištěl kupředu, jak nejrychleji to šlo. Svištěl jsem kolem spousty květin, pozdravil jsem se s kámoši z hmyzí říše. A že jich bylo. Motýli, čmeldové i včelky pilně opilovávali květiny na rozkvetlé louce a práce jim šla pěkně od sosáčku.

Než jsem se nadál, dosvištěl jsem k lesu. Tady jsem se s kámoši hmyzáky rozloučil a přivítal se s kamarády ptáčky. Ti mi pěli do kroku ták krásné písně, že jsem si co chvilku poposkočil radostí. Než jsem se nadál, dosvištěl jsem ke kapličce sv. Anny, která stojí na konci lesa u hlavní silnice.

Od kapličky sv. Anny jsem se vydal dál. Přetlapkal jsem silnici a než jsem se nadál, už jsem byl u směrovky ukazující doprava. To se ví, když směrovka ukazuje směr, že se tím směrem musím vydat a zjistit, kam mne cesta zavede.

Svištěl jsem lesem slalom mezi stromy. Co chvilku jsem dělal se ségruší psí kusy. Nejednou jsem se vykoupal v pořádné louži a než jsem se nadál, dosvištěl jsem k pomníku G. I. Pimonoviče. Partyzána, který se tady kdysi dávno ukrýval.

Když jsem měl pomník v merku, vrátil jsem se na Formanskou stezku, přesvištěl jsem přes mostek, odbočil jsem doleva a proti proudu Smoliveckého potoka jsem podmáčenou loukou svištěl až k pozůstatkům Kocova mlýna, kde jsem pěkně zmoknul.

Než jsem prozkoumal Kocův mlýn, přestalo pršet a já se vydal toulat dál. Vrátil jsem se na Formanskou stezku a s loukou po levé tlapce a lesem po tlapce pravé protlapkal jsem kolem turistického posezení a než jsem se nadál, dotlapkal jsem k pomníku bitvy 1 620.

Nejnáročnější úsek výletu jsem měl v tlapkách. Od pomníku jsem stoupal chvilku do kopečka, ale ten jsem měl brzy v tlapkách. Najednou jsem se ocitl mezi pastvinou a loukou a svět jsem měl jako na tlapce. Merčil jsem nádhernou přírodu, merčil jsem Budislavice, merčil jsem větrnou elektrárnu nad obcí Dožice.

Pokračoval jsem Formanskou stezkou dál, až jsem dotlapkal ke smírčímu kříži, který stíní mladá lipka. Zde jsem se na chvilku zastavil, porozjímal jsem a pokochal se výhledy a plný sil vydal jsem se dál. Svištěl jsem z mírného kopečka, svět jsem měl jako na tlapce a než jsem se nadál, dosvištěl jsem k plastice Brdský anděl.

U Brdského anděla jsem si pořádně odpočinul. Pokochal jsem se výhledy, dopřál si pořádnou sváču a po vydatné pauze vydal jsem se zpátky do Dožic. Když jsem byl mostek přes Smolivecký potok v tlapkách, když jsem svištěl po louce, štěklo mi, že jen mrňousek ode mne nachází se hrob mlynáře Koce.

To se ví, musel jsem hrob najít. Nebylo to jednoduché, ale nedaleko Smoliveckého potoka jsem hrob opravdu našel. Tedy, našel jsem hrob mlynáře. Abych pravdu štěkl, zatím se prý neví, zda je to hrob mlynáře nebo hraniční kámen. Rok co rok se zprávy mění a jeden aby se v tom vyznal. Ale když jsem kámen loni našel, ještě se o něm psalo jako o hrobu mlynáře Koce.

Od kamene jsem se vydal zpátky do Dožic a dál dom. Tlapky jsem měl utlapkané, kebuli jsem měl plnou myšlenek, usoudil jsem proto, že je načase vrátit se do pelíšku a pořádně si odpočinout.

 

Tip na blízkou restauraci

 

Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat místo kde se nabaštit, zastavte se v hospůdce Na Faře v blízké obci Vrčeň. V hospůdce nejen skvěle vaří, ale točí i osvěžující malinovku.