Lesní paní 

 

Kraj: Plzeňský

 

Okres: Plzeň - jih

 

GPS souřadnice: 49.4834378N, 13.5093264E

 

Sochu lesní paní naleznete zde: https://mapy.cz/s/dobakedeje

 

O okolí městečka Žinkovy jsem vám toho naštěkal tolik, že můžete zabalit batůžky a jít se sem podívat. Dnes vám od toho městečka štěknu pro letošní rok naposledy. A kde jinde zakončit putování, než u sochy Lesní paní, krásné víly, které nikdy nezmizí z tváře úsměv.

Městečko Žinkovy jsem nechal za chvostem a zamával mu na pozdrav. Vydal jsem se lesní cestou do hlubokého lesa a vyhlížel překvapení, která mne tu určitě neminou. Po pravé tlapce jsem měl rybníček, po levé tlapce snad všechny druhy keřů, které schovávají fotbalové hřiště. Než jsem se nadál, už jsem stál na kraji hlubokého lesa.

Po pravé tlapce mne vítala bučina, po levé tlapce les smíšený. Pod majestátními buky v koberci ze spadaného listí na mne koukaly kameny. Převážně krásné oválné balvany, místy porostlé mechem. Sotva očadla balvany zmerčila, tlapky se daly do pohybu a běžely je zkontrolovat.

Svištěl jsem s větrem o závod.  Ušadla mi vlála ve větru, chvost měl co dělat, aby vyrovnal zatáčky. Oběhl jsem buk, očmuchal jsem kámen a už jsem letěl k člobrdici. To se ví, moc dlouho jsem se u ní neohřál. Sotva jsem k ní doběhl, už jsem svištěl zpátky mezi buky.

Jak jsem tak svištěl bučinou, zmerčil jsem na druhé straně cesty malou louku. Bučina nebučina, v mžiku jsem přehupsnul cestu a už jsem lítal vysokou trávou a skákal přes padlé stromky. Když jsem byl dostatečně vylítán, vrátil jsem se k člobrdici a už po jejím boku hrdě kráčel vstříc novému dobrodružství.

Tlapkal jsem, co tlapka tlapku mine. Očadla valil na všechny strany a prohlížel si nádhernou přírodu všude kolem mne. To víte, vysoké statné buky v hřejivých barvách podzimu už dlouho vídat nebudu. Za chvíli budou zasypané námrazou a sněhem a na sněhu, to já budu mít jiné starosti, než se dívat po korunách stromů. To už budu vyhlížet lesní kámoše a kontrolovat lesní bary, jestli se kámoši mají dobře. Vždyť za sněžných procházek do lesů není nic hezčího, než najít krmelec plný voňavého sena a okolo něj spoustu zrní.

Z myšlenek na krásnou bílou zimu s plnými krmelci a sněhem po bříško mne vytrhlo něco, co jsem zmerčil koutkem očadla kousek před sebou. Ať jsem však valil očadla sebevíc, viděl jsem stále vysoké buky a velké balvany, ležící jim u kořenů. Chtě nechtě, opustil jsem člobrdici a vydal se na průzkum.

Už jsem nesvištěl s větrem o závod. Nyní jsem tlapkal rozvážně s famfrňákem v pohotovosti. Chvostem jsem si vrtěl do kroku a ušadly poslouchal klidné zvuky lesa. Občas jsem zaslechl zapět ptáčka, občas zašustil vítr ve větvích. Připadal jsem si jak v pohádce.

Sotva se mi na mysl dostala pohádka, uviděl jsem vílu. Stála a usmívala se na mne zpod velkého buku. Co buku, dvou buků k sobě přitulených. Stály nad vílou jako dva strážci a poskytovaly jí stín.

Bylo až zvláštní, že jsem se víly nelekl. Její přívětivý obličej mne zval na kus štěku a já se nebránil. S kebulí vztyčenou a vrtícím chvostem jsem se k víle vydal rozvážným krokem. Nechtěl jsem, aby se mne bála. Sotva jsem k víle dotlapkal, pozdravil jsem jí rychlým zavrtěním chvostu a ulehl jí u nohou.

To vám musím štěknout. Sotva jsem vílu objevil, zmizelo ze mne všechno napětí. I očekávání a zvědavost zmizely do neznáma. Tady jsem byl jenom já, víla a nakonec i člobrdice. Nad kebulí se mi rozepěl ptáček a já si připadal, jako v krásném snu. Tohle už i na pohádku bylo moc pohádkové. Tak klidné místo, jako u Lesní paní, byste jinde těžko hledali.

 

 

Tip na ubytování

 

Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, podívejte se na web https://www.e-pobyty.cz/ a vyberte si ubytování dle vašich požadavků.