Rybník Krč

Kraj: Plzeňský

Okres: Klatovy

GPS souřadnice: 49.3505814N, 13.5682444E

Rybník Krč naleznete zde: https://mapy.cz/s/kejedanuze

Dnes vás zavedu k rybníku Krč, ke kterému mne tlapky zanesly při mých toulkách pohádkovým lesem za městečkem Nalžovské hory.

Tlapkal jsem měkoučkou polní cestou mezi rozkvetlými loukami. Co chvilku se kolem mne proletěla kámoška včelka, co chvilku kolem mne proletěl kamarád čmelda. Nejednou jsem se prosvištěl s kámošem motýlem, nejednou jsem přeskakoval kámoše broučka.

Tlapkal jsem přírodou živější než živou a užíval jsem si každou chvilku, kterou jsem mohl mezi rozkvetlými loukami trávit. Pozoroval jsem kámoše z hmyzí říše, nechával jsem si ohřívat kožíšek hřejivými paprsky kamaráda Puňti.

Polní cesta, po které jsem tlapkal, vedla z mírného kopečka. Vedla všemi směry, jen ne rovně. Klikatila se mezi loukami, klikatila se mezi pastvinami. V místě, kde jsem zmerčil podél cesty kamennou zídku, končila pastvina a začínal malý lesík.

Jen co jsem lesík zmerčil, kopnul jsem do vrtule a svištěl rychleji než rychle do stínu vysokých stromů. Tlapka střídala tlapku ták rychle, že jsem si divil, že se mi nezamotaly. Ušadla mi plápolala na kebuli a chvost se vrtěl radostí ták rychle, že jsem se chvílemi bál, abych nevzlétl.

Svištěl jsem kupředu s větrem o závod a s radostí v kožíšku. Než jsem se nadál ocitl jsem se na rozcestí, kde mne do famfrňáku uhodila vůně mne ták dobře známá. Navětřil jsem svěží vůni vodičky silnější než silnou. Navětřil jsem vůni, která mi nedovolila se zastavit. Navětřil jsem vůni, která mne nutila svištět rovně.

Usvištěl jsem několik rychlých kroků, skočil jsem několik dlouhých skoků, když se přímo přede mnou v celé své kráse, po mé levé tlapce, objevil rybník. Rybník plný čisté a voňavé vodičky.

Jen co jsem vodičku zmerčil změnil jsem směr. Skočil jsem tři dlouhé skoky a než jsem se nadál, už jsem svištěl s tlapkami ve vodě vstříc pořádné koupačce. Pomalu jsem začínal plavat, když jsem se začínal otáčet zpátky ke břehu. Pomalu jsem otáčel kebuli, už jsem merčil hráz, když jsem najednou, zničehonic, zmerčil jsem na stromě vyšším než vysokém další pohádkovou postavu. Zmerčil jsem pohádkovou postavu sedící na větvi a poklidně koukající do vodičky.

Na stromě vyšším než vysokém, stromě stínícím masivní stůl a lavice, na stromě rostoucím mezi rybníkem a cestou, zmerčil jsem na větvi vodníka. Jak jsem vodníka zmerčil, hrozně jsem se lekl. V mžiku jsem svištěl rybníkem zpátky ke břehu. Svištěl jsem ták rychle, že jsem před sebou tlačil spoustu vodičky. Nemohl jsem vyskočit. Nemohl jsem plavat. Mohl jsem jen svištět.

Po době delší než dlouhé a cestě namáhavější než namáhavé ocitl jsem se na souši. Pomalu a obezřetně vydal jsem se ke stromu. Našlapoval jsem pomalu a potichu. Očadly jsem merčil vodníka. Nikam jinam jsem se nekoukl.

Jak jsme se tak pomalu plížil ke stromu štěklo mi, že se vodník za celou dobu ani nepohnul. Stále seděl v té samé pozici a stále koukal do rybníku. V tu chvilku mi to štěklo. Štěklo mi, že vodník není živý a že mi neublíží. V tu chvíli mi štěklo, že jsem objevil dalšího osadníka pohádkového lesa.

I když jsem vodníka objevil až za pohádkovým lesem věděl jsem, že jsem stále v pohádce. Byl jsem v nádherné přírodě s vodníkem po boku a čekal jsem na člobrdici. Po době delší než dlouhé se ke mne člobrdice připojila a já se mohl rozsvištět do rybníku. Celé mé já radostně hupslo do vodičky a plavalo a plavalo. S člobrdicí na souši, s kámošem vodníkem za chvostem se mi plavalo jedna radost.

Tip na ubytování

Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, podívejte se na web https://www.e-pobyty.cz/ a vyberte si ubytování dle vašich požadavků.