Studánka

Kraj: Plzeňský

Okres: Plzeň - jih

GPS souřadnice: 49.5144172N, 13.6986961E

Studánku naleznete v těchto místech: https://mapy.cz/s/morugonupa

Dnes vás zavedu ke studánce, která se nachází jen mrňousek od přírodního parku Pod Štědrým, na samotných Samotách.

Byl krásný zimní den. Snížek se z posledních sil držel na zemi, poprchávalo a jemný větřík jen tak vanul přírodou. Byl den jako stvořený pro procházku pohádkovou přírodou. A protože kámoš Toyoťák stůně, musel jsem se vydat po svých. Vybral jsem si proto k procházce přírodní park Pod Štědrým, který je skoro stejně pohádkový, jako jsou pohádkové mé oblíbené Brdy.

Svištěl jsem přírodou a nemohl se zastavit. Vysvištěl jsem na kopeček, odkud je parádní výhled na samotný vrchol Štědrý, dominantu přírodního parku Pod Štědrým. Na kopečku jsem se ovšem neohřál. Na kopečku ták fičelo, že jsem měl co dělat, abych se udržel na čtyřech. Co nejrychleji jsem proto kopeček opustil a než bys pro kostičku dosvištěl, už jsem svištěl po louce s radostí mne vlastní a se ségruší v závěsu.

Svištěl jsem po louce, dělal jsem psí kusy. Co chvilku jsem si zasvištěl očíhnout keř, na kterém nebylo větévky, na které by nebyla námraza. Co chvilku jsem zasvištěl mezi blízké stromy a užíval jsem si kousků námrazy, které mi padaly do kožíšku. Chvilkami jsem jen tak svištěl kupředu s radostí v kožíšku a s větrem o závod, chvilkami jsem dělal se ségruší psí kusy.

Netrvalo dlouho a dosvištěl jsem k chaloupce na samotě u rybníka. Jen co jsem chaloupku zmerčil, štěklo mi, že jsem jen mrňousek od studánky ze všech místních studánek nejzvláštnější. Štěklo mi, že jsem u studánky, ke které se dá dotlapkat jen tehdy, když dlouho a pořádně mrzne.

Chvilku jsem stál na místě a kebulí se mi honila spousta otázek. Přemýšlel jsem, zda už mrzne tak dlouho, abych ke studánce dotlapkal. Přemýšlel jsem nad tím, zda přišla ta správná chvíle k průzkumu. Kebulí se mi honila spousta myšlenek, co by se mohlo stát. Nakonec však vyhrála zvědavost a než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem tlapkal podél chaloupky k potůčku tekoucímu jen mrňousek od plotu.

Tlapkal jsem tempem tlapka tlapku mine. Očadla, ušadla i famfrňák jsem měl v pohotovosti. Poslouchal jsem, zda jsem na místě se svou smečkou sám. Větřil jsem vůni přírody a doufal jsem, že nenavětřím super bájo vůni bahýnka. Očadly jsem merčil okolí a hledal jsem nejvhodnější cestu, jakou se ke studánce vydat.

Než jsem se nadál, byl jsem u potůčku. Nedaleko přede mnou, po mé levé tlapce, merčil jsem dřevěnou chaloupku. Chaloupku ne tak velkou, aby se v ní dalo bydlet a zároveň ne tak malou, aby šla přehlédnout.

Když jsem měl chaloupku v merku, když jsem tušil ten nejlepší směr mé cesty, přeskočil jsem potůček. Ozvalo se zapraskání ledu a trošku jsem se probořil. Chvilku jsem stál na místě a čekal, co se bude dít dál. Nedělo se nic.

Vyrazil jsem kupředu opatrněji než opatrně. Našlapoval jsem jen zlehka a nikam jsem nespěchal. Po každém kroku jsem se zastavil. Užuž jsem byl skoro u studánky, když se má přední tlapka zabořila po koleno do bahýnka. V tu chvíli jsem se zastavil a ani jsem se nehnul. Když jsem zjistil, že mám v bahýnku jen jednu tlapku, ze všech sil jsem zabral a tlapku jsem vytáhl.

Opět na všech čtyřech stál jsem na místě a přemýšlel, zda mám v cestě pokračovat, nebo zda mám počkat na větší mráz. Už jsem byl skoro v cíli. Už mi chybělo jen pár opatrných kroků a byl bych u studánky. Rozhlédl jsem se kolem sebe, abych zjistil, kde mám ségruši a člobrdici. Když jsem zmerčil, že jsou jen pár krůčků za mnou, pokračoval jsem dál.

Obezřetně, tempem tlapka tlapku mine, tlapkal jsem dál. Čím blíže ke studánce jsem byl, tím byla země mlaskavější. Bál jsem se čím dál tím víc, ale nechtěl jsem se vzdát. Po několika málo krocích dotlapkal jsem do cíle. Po kotníky v bahýnku jsem se rozhlédl kolem sebe. Byl jsem na místě krásnějším než krásném. Byl jsem u studánky se spoustou vodičky uprostřed bažiny. Byl jsem na místě, kam se dostanou jen ti nejodvážnější tuláci a to jen tehdy, když opravdu dlouho mrzne. Byl jsem na místě, které je ták krásné a zároveň ták tajemné. Byl jsem u studánky, o které ani mapy nemají ponětí.

Chvilku jsem u studánky rozjímal, chvilku jsem pózoval. Najednou jsem zmerčil člobrdici s jednou nohou krátkou. V tu chvíli mi štěklo, že je na čase se se studánkou rozloučit. Počkal jsem, až se člobrdice vysvobodí z bahýnka a obezřetnější než obezřetný vracel jsem se zpátky na pevnou zem.

Líbí se vám mé příběhy a rádi byste zažili můj výlet na vlastní kůži? Právě pro vás jsem připravil venkovní hru pro celou rodinu i partu přátel Tuláčkova stezka hlavolamů, kde vás čeká procházka nádhernou přírodou nebo městem a množství šifer a hlavolamů. Bližší informace o hře naleznete na webu https://stezkahlavolamu.cz/e-shop/c11

Tip na blízkou restauraci

Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat místo kde se nabaštit, zastavte se v hospůdce Na Faře v blízké obci Vrčeň. V hospůdce nejen skvěle vaří, ale točí i osvěžující malinovku.