Studánka

 

Dnes vás zavedu ke studánce beze jména, která se nachází na jednom z mnoha rozcestí v přírodním parku Pod Štědrým.

Byl teplý zimní den. Všude bylo bílo a já si pod fousky poštěkával, že je to jeden z posledních bílých dní a že by bylo dobře, vydat se na poslední chvíli užít ještě zbytky snížku. Jak jsem se rozhodl, tak jsem i udělal. Hned po snídani jsem se ségruší a člobrdicí vyrazil za humna, do přírodního parku Pod Štědrým.

Jen co jsem vysvištěl bránou ze zahrady, přesvištěl jsem přes pole a v mžiku jsem byl v hlubokém lese. Svištěl jsem měkoučkou lesní cestou ve stínu vysokých stromů a nic mne nemohlo zastavit. To se ví, občas jsem prozkoumal tajemnou pěšinku vedoucí k houštině v hloubi lesa, dokonce jsem se i mnohokrát prosvištěl jen tak pod stromy. Většinu výletu jsem však tlapkal nedaleko člobrdice a nechal jsem se koulovat nebo jsem se s radostí mne vlastní jen tak válel ve sněhu, který ležel na měkoučkém mechu.

Šťastnější než šťastný tlapkal jsem si hlubokým lesem, když jsem se ocitl na mne ták moc dobře známém rozcestí. Dotlapkal jsem na rozcestí, kde se jeden musí rozhodnout kudy kam. Všechny cesty totiž vedou z kopečka. Jenže jen za jednou cestou nepřichází pořádný krpál. A do krpálu se mi dnes rozhodně škrábat nechtělo.

Odbočil jsem doleva a už jsem svištěl kupředu, s větrem o závod a se ségruší po boku. Svištěl jsem po měkoučké lesní cestě plné zamrzlých louží. Co chvilku jsem svištěl, co chvilku jsem se klouzal. Najednou přišlo klesání a než jsem se rozkoukal, stál jsem u velkého stromu, zpod kterého vykukuje malá dřevěná stříška.

Jen co jsem stříšku zmerčil, skočil jsem dlouhý skok a v mžiku jsem byl u domečku, ze kterého je od velkého stromu ke zmerčení pouze malá stříška. Před domečkem jsem se posadil a čekal jsem na člobrdici, až mi otevře dvířka.

To vám štěknu kamarádi, to vám byla doba, než ke mne člobrdice došla. Zatímco já jsem se s radostí v kožíšku klouzal na loužích, člobrdice koukala kam šlápnout a dávala si velký pozor, aby neuklouzla. Než tedy došla ke mne, bál jsem se, že zestárnu. Naštěstí nestárnu tak rychle, tak jsem se člobrdice dočkal ještě jako jura.

Jen co ke mne člobrdice došla, otevřela mi dvířka a já kouknul do chaloupky. Zmerčil jsem v ní tolik vodičky, kolik tu bývá málokdy. Vím, už jsem zažil, že ze studánky vodička vytékala, ale to bylo jen jednou. Tehdy jsem měl obrovskou radost. I tentokrát jsem měl z vodičky ve studánce velkou radost. Vždyť není nad to najít v pohádkové přírodě studánku plnou vodičky.

 

Líbí se vám mé příběhy a rádi byste zažili můj výlet na vlastní kůži? Právě pro vás jsem připravil venkovní hru pro celou rodinu i partu přátel Tuláčkova stezka hlavolamů, kde vás čeká procházka nádhernou přírodou nebo městem a množství šifer a hlavolamů. Bližší informace o hře naleznete na webu https://stezkahlavolamu.cz/e-shop/c11


 

Tip na blízkou restauraci

 

Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat místo kde se nabaštit, zastavte se v hospůdce Na Faře v blízké obci Vrčeň. V hospůdce nejen skvěle vaří, ale točí i osvěžující malinovku.