Vyhlídkové místo

Kraj: Plzeňský

Okres: Plzeň - jih

GPS souřadnice: 49.5125736N, 13.7032083E

Vyhlídkové místo naleznete zde: https://mapy.cz/s/rahecemado

Dnes vás zavedu namísto, kde má jeden svět jako na tlapce a jediné co prý člobrdici na místě chybí, je lavička k posezení. Člobrdice říká, že to je místo, kde si jeden připadá, jako by byl v pohádce. Ale ono je to možná tím, že místo o kterém bude dnešní štěk, se nachází na samotném okraji pohádkové přírody v přírodním parku Pod Štědrým.

Byl bílý zimní den. Bylo chvilku po dešti. Všechna napršená vodička na posledním snížku v mžiku zmrzla a já jsem se rozhodl, že si půjdu užít bájo prochajdu. A protože to vypadalo, že kámoši Mračouni ještě trošku vodičky z nebe spustí, vydal jsem se za humna na opravdu fofrnickou prochajdu.

S člobrdicí po boku a se ségruší v závěsu vydal jsem se do přírodního parku Pod Štědrým. Přesvištěl jsem pole a v mžiku jsem byl na louce. Jen co se mé tlapky dotkly místní travičky, byl jsem k nezastavení. A ségruše také.

Svištěl jsem napříč loukou směrem k lesu a nic mne nemohlo zastavit. Zbytky snížku mi chladily tlapky a ledová krusta na snížku při každém mém kroku praskla. Mé kroky tak vydávaly prazvláštní zvuky a já jsem se musel smát.

Smích mne přešel ve chvíli, kdy jsem svištěl po cestě. Jen co se má první tlapka dotkla zmrzlé cesty, začaly se dít věci. V mžiku jsem měl svůj vlastní chvost před famfrňákem a tlapky jsem měl všude možně jen ne tam, kde by měly být. V tu chvíli jsem byl moc rád, že nejsem stonožka. Dostat čtyři tlapky pod kontrolu, to byl skoro nadpsí výkon. A když si představím, že bych měl tlapek rovnou sto…

Ani namrzlá cesta mne v blbnutí na sněhu nemohla zastavit. Jen co jsem tlapky srovnal, jen co jsem byl zpátky na travičce, už jsem opět svištěl k blízkému lesu. Tlapka střídala tlapku a já blbnul jako malé štěndo. Netrvalo dlouho a byl jsem u lesa, kde jsem se musel zastavit.

Dotlapkal jsem na místo mne ták dobře známé. Dotlapkal jsem k lesu, odkud má jeden svět jako na tlapce. Dotlapkal jsem na místo, odkud jsem merčil kopce i kopečky. Merčil jsem louky, lesy, pole i louky. Merčil jsem i kazatelny.

Stál jsem na místě a kochal jsem se výhledem. Kochal jsem se nádhernou přírodou, která je vidět pouze od lesa. Cestou k lesu není vůbec žádný výhled a jeden může blbnout tak, jak mu to jen celé jeho já dovolí. Ale od lesa, to je jiná. Tady se čas zastaví. K vidění je nádherný svět. A když je správné póčo a na obloze se prohánějí kámoši Mračouni, nebo jen tak v klidu plují naducané mráčky, jednomu to připadá, jako by byl u oblak. Mračouni i mráčky tu mnohdy plují ták nízko až se zdá, že je možné si je pohladit.

Je mnoho míst kam se moc rád vracím. Je mnoho míst, kde mi svět leží u tlapek. Ale je jen jedno místo, kde vím, že jsem na zemi a zároveň mám kebuli skoro až v oblacích. A kdo ví, třeba se jednou splní i sen člobrdice a na tomto krásném místě jednoho krásného dne člobrdice objeví třeba jen kládu, na kterou by si mohla sednout a jen tak se kochat přírodou.

Líbí se vám mé příběhy a rádi byste zažili můj výlet na vlastní kůži? Právě pro vás jsem připravil venkovní hru pro celou rodinu i partu přátel Tuláčkova stezka hlavolamů, kde vás čeká procházka nádhernou přírodou nebo městem a množství šifer a hlavolamů. Bližší informace o hře naleznete na webu https://stezkahlavolamu.cz/e-shop/c11

Tip na blízkou restauraci

Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat místo kde se nabaštit, zastavte se v hospůdce Na Faře v blízké obci Vrčeň. V hospůdce nejen skvěle vaří, ale točí i osvěžující malinovku.